Při povídání s ženami se dozvídám opravdu hluboké příběhy, které nikdy nikomu neřekly.

Ovšem prožily je a schovaly hluboko v sobě.  

S následky těchto potlačených vzpomínek se potýkají doposud.

Bohužel nikdy neutečeme vzpomínkám.

Naše těla jsou jako kniha, do které se načítají zápisy prožitků. Ty se pak hlásí o slovo sevřením, napětím, bolestí, smutkem, úzkostí, ale i radostí, láskou...

To nejlepší, co můžeme udělat pro sebe, pro naše potomky, pro naše předky, je získat zpět svůj hlas, odvahu, tvořivost, vnitřní sílu a nadhled.

 Jednoduše - žít své zdraví tak, jak nejlépe dovedeme.

Očistíme tak vše, co se nesmyslně a cíleně pokroutilo v souvislosti s ženami. Stačí být příkladem a žít "svůj" život.

Nikdy nezapomenu na slova mé klientky procházející si lekcí rakoviny:" Vy ve mě probouzíte tu část, kterou jsem si potlačila a zapomněla na ni."

A o tom to je.

Když v každodennosti nedáme prostor ZÁZRAKŮM, nebudeme věřit v MAGII života sídlící v nás a kolem nás, tak taky přestane existovat. Naše JISKRA pohasne a tělo se naplní nemocí.

Navíc pro ŽENY je DŮVĚRA V NEZNÁMÉ a otevření se zázrakům důležitá součást PODSTATY, jenž nás tvoří a vyživuje!

Co by to tu bylo za místo bez možnosti zázraků?