Dej to sobě

Poslední dny se mi dějí situace a momenty, které mě dojímají. Jsou tak hluboce zasahující, že mi připadají jako MILOST.

Když se tak zamýšlím nad tím, co to způsobilo, uvědomila jsem si, že jsem intenzivněji v naslouchání své duše. 

Od začátku roku se mi děly věci, které způsobily silné proměny v mém životě i ve vnímání. Hodně jsem tím vyrostla a vnitřně zesílila. Následky poznávám doteď. Doslova se poznávám nově. A s tím přichází jako odraz situace, které jsou pro mě právě jako Milost.

To, co dřív pro mě bylo nemyslitelné najednou jde a děje se. To, co jsem přehlížela najednou vidím a vidím to třeba jinak, než jsem měla v očekávání. Možnosti, situace, lidé jsou mi doslova nahrávané do života, do prožívání a stojí mě mnohem méně úsilí něco podnikat pro to, aby vše fungovalo. 

Vlastně si jen dávám JASNOST do svých myšlenek, snů, cílů, přání.

A modlím se. Hodně se modlím. Modlitba je pro mě ztišení. Poděkování. Je to intimní povídání s tou silou, která mě stvořila. Je to naslouchání své duši a našeptávání ji, jak ji mám ráda a jak chci, aby byla šťastná.

A to je to, co vám chci říct. A po čem toužím, aby bylo neustále opakováno, šířeno, učeno a předáváno. V tom vidím velký klíč ke štěstí, zdraví a blahobytí.

Všude se na nás hrnou motivační poučky, které nám říkají, aby jsme se měli rádi, abychom vše, co hledáme našli v sobě. Ale jak to udělat?

Ano, mě se dělo a tím se mohlo stát....

Ale myslím si, že k tomu musela být určitá připravenost. Pokud duše není připravena, pokud netouží a není její pravý čas k tomu, aby se dělo, tak se neuděje.

A myslím si, že jsem si hodně pomohla tím, že jsem o své duši nechtěla jen číst a věřit, že nějakou mám. Však prociťte si, jak je to suché, prázdné a strojené. Stejně jako mnoho motivačních hesel. 

Chtěly bychom je žít, ale tak nějak cítíme, že je nemáme správně uchopené a pochopené. A to proto, že je plně nežijeme. Nemáme je prožité a proměněné v přijatou životní moudrost. Pokud totiž nad těmito hesly pouze přemýšlíme, nebudou fungovat. 

Proto nejde jen tak nějak vědět, že máme duši, že jsme něco víc, než jen tělo, že se máme mít rádi. Ale důležité je si to opravdu dát. Opravdu to žit. Opravdu si svou duši procítit.

Dříve jsem byla o své duši stoprocentně přesvědčená. Od malička jsem měla víc otevřenou spiritualitu než kdokoliv v rodině. Ale až s přerodem mé duše do duše vědomé se událo to, že ji v sobě cítím jako živou bytost uprostřed hrudi. Ano, až takový silný kontakt s ní můžete mít.

A když se vrátím k té připravenosti. Jak se začít propojovat vědomě se svou duší? Jak si pomoci k oné připravenosti? 

Každý si může najít svou ideální cestu, jak toho docílit. Někdo ji vnímá nejvíce, když se vyčerpá třeba sportem, někdo když je v přírodě, někdo když zpívá, když tvoří...

Ale pozor. To už prožíváte to, co duší milujete nebo je to v souladu s vaší esencí, či současným nastavením.

S duší se spojíte především v tichu. Když si prostě sednete, ztišíte mysl a dáte pozornost do své hrudi. Můžete si pomoct tím, že si na hruď dáte dlaň. Však ruce jsou prodloužením srdce. A chvíli si budete jen tak dýchat do toho místa, kde se dotýkáte. A budete si to místo víc a víc uvědomovat. Já jsem si po chvíli, kdy jsem se s tím místem propojila začala povídat.

Zamilovala jsem si rozhovory, kdy jsem si povídala se sebou. Nyní ne jen tak do prostoru. Nyní ne k Bohu. Ale vlastně jsem přirozeně začala mluvit ke své duši.

A to místo se začalo probouzet. V každodennosti jsem začala pociťovat, jak mi má duše víc a víc dává najevo svůj názor ohledně mých rozhodnutí. Taky jestli je jí dobře, jestli potřebuje opět více naslouchat, jestli chce obejmout, jestli je z něčeho nejistá. Moc mě to baví. 

Je to jako mít uvnitř hrudi maličkou sebe, která je ta, jenž chci udělat šťastnou.

Kterou hluboce miluji a moc jí přeji, ať se jí dějí zázraky.

To považuji za sebelásku. Tohle je opravdu milovat sebe. Najednou vaše duše převezme nadvládu nad vaší myslí, že s ní mysl začne spolupracovat, aby neztratila svůj smysl :)

Otevře se centrum srdce, které je jako otevřený proudící tunel a radar ve vašem prožívání.

A co je mi nyní našeptávané mou myslí, která je tu pro mé lepší uchopení věcí?

Často se mi dějí situace, při kterých cítím, že se má duše chvěje. Neboť i ona se cítí blaženě, že je viděna a dovoluje si uvolňovat se. Chce, abych v sobě uvolňovala napětí, abych si dala pochopení, přijetí. Touží po zkušenostech, po naplnění. Touží milovat a touží být autentická. 

Proto když se mi udějí situace, které zabrnkají na mé zraněné části, nebo citlivé strunky, má duše mě ihned upozorní svým chvěním. Ztěžkne a cítím její bolest. V tu chvíli mi přijdou slova: "Dej to sobě."

Poslední týdny mi to chodí tak často, že to nešlo ignorovat. Nyní už to mám jako automatiku a musím říct, že jsou pro mě velice léčivá.

Dej to sobě.

Dám příklad. Moje dcera byla dlouho pryč. Měla tábor a pak byla na prázdninách. Stýskalo se mi a párkrát jsem měla trochu pocit, že jsem už dlouho sama a toužila jsem se s někým vidět a popovídat si. Nebylo mi dobře v tom pocitu osamocení, neboť jsem  v tom momentě cítila i jistou paniku. 

Opět mi přišla slova - Dej to sobě.

A tak jsem nahlas řekla: " A dost. Vše je v pořádku." Sedla jsem si, ztišila se a otočila pohled do sebe. Povídala jsem si k sobě, ke své duši, že se může uvolnit, že je v bezpečí.

Ptala jsem se, co nyní potřebuje. Šeptala jsem ji, jak ji chápu, že se cítí sama a že vidím její trápení. Někdy mám potřebu něco vyplakat, někdy se v mé duši projeví obrovská láska a radost či naplnění.

Jde o to, že jsem otočila pohled do sebe a neočekávala jsem od druhých. Ono se stejně vše pak proměnilo, neboť se mi ozvala kamarádka a pozvala mě k sobě na návštěvu :) Náhoda?

To určitě ne. Je to dar od té síly, která nás stvořila za to, že si nasloucháme, že se milujeme a naplňujeme svá prázdná místa.

A proto mí milí:

Dejte to sobě.

Ať už řešíte jakékoliv nenaplnění, uvědomte si, že toho, co řešíte nejste plní v sobě. A proto- Dejte to sobě. Naplňte se tím. Povídejte si o tom se sebou.

Dejte to sobě.

Dejte to sobě.

Dejte to sobě.

Takže jak vám nyní zní motivační heslo - To co hledáš, najdeš v sobě? Už má jiný rozměr? Výborně. Jste připravení. Povídejte si a dopřejte si říct si to, co potřebujete slyšet.

Dodejte si to, co vyžadujete od druhých. 

Poznejte se v novém rozměru. 

Zamilujte se do sebe tak, jak jste nevěděli, že se milovat dá. Uvidíte, jak se vám začne vše měnit k naplněnějšímu prožívání.