Svobodné příběhy - Říkal si Bezpečí

Poznala lásku, která byla blaženě intenzivní.
On byl okouzlující a velice o ni stál.
Byl to mág, který věděl, jak na ni zapůsobit.
Říkal, že jí pomůže, že jí bude oporou.

Začal se v ní objevovat nový pocit.
Měnil ji.
Byla klidnější a měla chuť stvořit něco úžasného.
Jakoby najednou dostala křídla a měla dostatek odvahy naučit se létat.

Jak ti mám říkat?, zeptala se toho nového pocitu.
Jsem Bezpečí.
Ahoj Bezpečí. Mám radost, že jsi se mnou.
Já nejsem s tebou, já jsem tebou.
Pro mě jsi nový. Ještě tě tak nevnímám.
Já jsem trpělivé. Ve správný čas pochopíš.

A tak zkoušela uvolnění, zkoušela tvořit, zkoušela naplno žít a milovat.
Ale byla čím dál unavenější. 
Její krk byl stažený, jakoby ho objímalo lano.
Začaly jí bolestivé dny zimy.
Nechápala, proč její lůno vzdoruje.
Proč s ní neprožívá to krásné nové.
Otevírala se dál novému přátelství, které jí láska přinášela.
Ale vnímala se čím dál více sama.
Začala se bát.

Bezpečí, co se to děje? Ty jsi mě opustilo?
Já jsem nikdy neodešlo.
A tak proč se ztrácím víc a víc, když se ti odevzdávám?
Protože se odevzdáváš do bezpečí druhých. Ale ty sama jím nejsi.
Ale s nimi se v bezpečí cítím. 
Opravdu? Tak proč tě bolí tělo? Tvé lůno se každý měsíc ozývá v bolestech, tvůj krk je sevřený?

V tu chvíli se jí hrdlo sevřelo ještě více.
Zavřela oči a začala dýchat do těla.
Uvolňovala sevření a procitala.
Začala se cítit lépe, ale život se jí měnil před očima.
To, co milovala odcházelo.
Zůstala čím dál více sama.
Byla stále zmatená.
Cítila, že sílí, že jde dobrou cestou, ale odraz v realitě tomu neodpovídal.

Bezpečí, řekni mi, proč se v sobě cítím lépe, mnohé jsem si ujasnila, ale vztahy se mi rozpadají, chladnou?
Odpověděla sis sama. Sílíš. A co pro tebe není bezpečím, skutečným bezpečím, to opadává.
Podívej se do Zrcadla Pravdy a uvidíš, jaké iluze ti přinášely falešný pocit bezpečí. Falešný pocit jistoty a lásky.
Tělo tě varovalo, ale ty sis to špatně pojmenovala. Myslela sis, že tělo je jen unavené, nebo že se srovnává s tím novým. Ale ono se svíralo. Odráželo tebe skutečnou. Tebe za krajinou iluzí, kde je tvá pravda.

A tak se rozhodla projít krajinou iluzí k Zrcadlu Pravdy.
To, co viděla ji roztříštilo na tisíc kousků. 
Prozřela.

Vlil se do ní hněv, smutek, lítost a další mix uvolňujících se emocí.
Prostoupily jí celou. Nechala je všechny vyjít napovrch.
Svíjela se v potoku slz a uvolňovala napětí.
Nešlo jí přemýšlet.
Potřebovala to ze sebe jen dostat.
Uzřít vše, co jí zamlžovalo pravdu.
Přicházela různá ztotožnění. 
Nálepky.
Koncepty.
Viděla se očima svých rodičů, společnosti.

Pochopila, že se řídila podle toho, co znala už jako dítě.
To jí ovšem nedávalo zdraví, radost, pravdu ani opravdovou lásku.
Když nebyla upřímná k sobě, jak mohla mít muže, který by byl upřímný k ní?
Zpětně jí přicházely obrazy z jejich vztahu, kde vše naučené žila.

Oddělili se.
 Láska skončila.
Přišlo to v souladu s jejím prozřením.
Zkusila se na malý moment vrátit do hry na bezpečí, ale už jí to nešlo. Nebylo jí dobře. 
Už tam nepatřila.

Přešla krajinu iluzí a byla ji navrácena její životní síla.
Vlévala se do ní jako životodárná tekutina, která ji naplňovala elánem, vitalitou, svěžestí, vděčností a láskou ke všemu a hlavně k sobě.

Už nepotřebovala dodávat bezpečí z venku.
Ona jím byla.
Ona ho žila.
A nyní k ní může přicházet to, co bezpečím přirozeně je. 
Bez her, bez nálepek a lží.

ROZCHOD SEM, OPUŠTĚNÍ TAM,
JÁ SE ŽIVOTA NEVZDÁM.
ŽIVOT MĚ MILUJE
BEZPEČÍ MI DÁVÁ
S ODVAHOU CHODÍM
A NOVĚ SE POZNÁVÁM.

S úctou k ženství,

Lenka
www.lenkazielinova.cz