Svobodné příběhy - Pohádkář

Myslel si, že ji vystraší.
Strašil ji všemi možnými způsoby.
Ona mu věřila.
Byla čím dál menší.
Ztrácela se.

Až z ní byla jen malá holčička, našla v sobě rozhodnutí, že chce vyrůst.
Najednou uviděla, že při ní stojí Všechny síly světa a rostou s ní.
Poznala, že ona je Velká síla. 
Začal se do ní vlévat pocit, který si říkal Odvaha.

Odvaha jí podala Zrcadlo.
Podívala se na sebe a uviděla všechny iluze, které žila.
Nadšená poznáním poděkovala Zrcadlu a poklonila se nad jeho moudrostí.
Ovšem už věděla, že do jejího života iluze nepatří, tak je s láskou odevzdala Všem silám.
Velmi se jí ulevilo. 

Užívala si pocitu znovuzrození, když v tom uslyšela, že se někdo ozývá.
Byla to pravda.
Pravda se jí představila jako její nová kamarádka.
Oni ji přijala, i když ji neznala.
To nebylo důležité.
Poznala, že s pravdou se cítí moc dobře.
To bylo důležité.
A tak ona a Pravda byly nejlepší přítelkyně. 

On viděl, že je jiná, ale neuměl to pojmenovat. 
Vadilo mu to a říkal jí, že je šílená.
Říkal jí, že moc věří pohádkám. 
Ona však byla klidná.
Věděla, že jen začala stát pevněji na zemi. 
Z jejich nohu jdou silné kořeny, které pohádkou neoslní.

Vzala opět do rukou Zrcadlo a nabídla mu, že se do něj může podívat.
Podíval se, ale viděl jen sám sebe.
Překvapená se ho zeptala, jestli vidí ještě něco jiného.
On začal být netrpělivý a řekl, že ho to nebaví a vidět něco víc odmítá.
Myslel si, že tím roste.
 Že je větší než ona, když ji odporuje. 
Ale najednou se začal zmenšovat.

Zeptala se, jestli by chtěl poznat nového přítele.
On už byl nepříčetný a křičel po ní:
"A to ho mám jako najít v Zrcadle?"
A ona viděla, jak se zase zmenšuje.

Zeptala se, jestli by chtěl opět vyrůst.
On křičel ještě víc.
Házel rukama, nohama jako malé dítě a odmítal ji dál naslouchat.

Pochopila, že chce zůstat dítětem a přestala se ptát.

Ona byla Tvůrce přítomnosti.

On zůstal Pohádkářem minulosti.