Stvořená živly, srdcí Matky Země.
Cítím, jak jsem v ní a ona dýchá ve mě.
Život ve stvoření, tvořivém i jemném,
silou Ducha měním vše, co bylo běžné,
v radost, poznání, ticho, plnost dechu.
Jsem zde pro potěchu světu.
Tuto báseň pro mě od Zdroje, přijala Taraka Solei :)
Všichni jsme Jiskrami jednoho a toho samého Stvoření. V každé prožívané fázi nás to volá do jiných stran a přesto ke stejnému cíli, a to k Poznání. Miluji odkrývat vlákna Stvoření a tím dávat Jasnost příběhům.
Ráda bych vám napsala v krátkosti a současné populárnosti: " Jsem žena, matka, přítelkyně, terapeutka, masérka...", ale je toho víc...a kdybych nevyjádřila onu hloubku, je to jako bych zlehčovala svou cestu, nevážila si přijaté moudrosti, jejíž alchymie nebyla procházka růžovou zahradou.
Má životní cesta mi pomohla rozpomenout se na kvality posvátného ženství a léčení.
O zdraví jsem se zajímala už jako dítě. Měla jsem ráda prostředí nemocnic, návštěvy doktorů i testování babských rad. Avšak vždy jsem vnímala, že můj směr půjde ještě do větší celistvosti. To je pro mě energetická medicína, která svým působením jde do hloubek, které znalostmi, ani myslí nejsme schopni obsáhnout ani obelstít.
Dlouho mi trvalo, než jsem pochopila své prožitky. Když jsem se jich přestala obávat, ale začala jsem jim naslouchat, naplnilo mě to velkým pocitem spojení se vším, který přetrvává. Síly Ducha nacházející se zde, na Zemi jsou všudy-přítomné a jen čekají, až je oslovíme.
Posvátné ženství je má životní mise, která je pro mě důležitá nejen proto, že jsem žena a mám dceru, ale především proto, že jsem k němu od dítěte vedena skrze iniciace v přírodě. V minulých životech jsem často působila jako porodní bába, léčitelka, kurandera atd. Současně mi největší lekce rozpomenutí dává propojení s menstruací, vztahy, pozorování měsíce, vztah s Matkou Zemí, vztah s dcerou a rodem.
Postupně sepisuji svůj příběh a rozvíjím tak léčivou esenci. Pokud máte rádi příběhy a osudy dalších lidí, můžete si pročítat ten můj po registraci na stránce Deník. Tam vždy hledejte článečky s nadpisem Paměti čarodějky a název kapitoly. Tam se vám naplno otevírám.
Vím, že mnozí se v mém příběhu najdete. A právě pro vás, nesoudící,
naslouchající, jichž se tato má otevřená esence sdílení a hloubka dotýká, jsou tyto řádky. Ostatní poprosím přejít do jiného prostoru, kde je jejich DOMA.
Nechť se skrze uznání všeho prožitého a otevřenost
vtisknutou do těchto slov, propojí hloubky těch, kteří pocítí onu esenci a
uslyší volání.
Nechť každý následuje svou jedinečnou esenci a naslouchá medicínám, jež jejich kroky provází.
Když je žena připravena ponořit se do svých nejhlubších zranění, která vychází napovrch, ale ještě jsou za zrcadlem iluzí, přijde jí do života muž, který ji svým působením donutí před to zrcadlo stoupnout.
Poznala lásku, která byla blaženě intenzivní.
On byl okouzlující a velice o ni stál.
Byl to mág, který věděl, jak na ni zapůsobit.
Říkal, že jí pomůže, že jí bude oporou.
Myslel si, že ji vystraší.
Strašil ji všemi možnými způsoby.
Ona mu věřila.
Byla čím dál menší.
Ztrácela se.
